Článek převzat kompletně z Rodopisné revue - léto 2/2002

Drozd von Drost

Z pamětí Olšanského dvorce

Arnošt Drozd - Eva Horníčková

Můj pradědeček Arnošt Vilém, který se dříve psal von Drost, pocházel ze starého vestfálského šlechtického rodu. Jeho otec Arnošt již žil v Praze a Vídni, kde získal čestnou funkci tajného strážce u císaře Františka Josefa I. Za manželku si vzal Annu, dceru Emanuela barona z Eckhardtu a Amalie, roz. Hübschové, díky níž se stal spolumajitelem zámečku - dvorce v Olšanech u Prahy. Pozdějším "většinovým" vlastníkem se stal rytířský rod von Gütlingů, kteří do Prahy přišli přes Vídeň. Do r. 1948 vlastnili tento objekt tři příslušníci této rodiny a Arnošt Ludvík Bořivoj Vilém Leopold Drozd (syn bratra mého dědečka), jemuž byl odkázán vzdálenou příbuznou titul princ von Lothringen (Lothrinski) - dědičný primogeniturně, a který zemřel v r. 2000. Dosud naše rodina uplatňuje zatím jen částečně úspěšný restituční nárok ohledně vlastního zámečku, nyní zastavěných pozemků a domů v okolí. Pouze můj strýc Arnošt nepodlehl tlaku komunistů, proto mohl požádat o navrácení své 1/4 majetku. Eckhardtové a Gütlingové však byli nuceni "za pakatel" svůj podíl prodat po roce 1948 státu, včetně vzdání se veškerých případných nároků. Až dosud mají naše rodiny Drozdů, Eckhardtů a Gütlingů na Olšanském hřbitově své hrobky a žijeme stále především v Praze

Koncem 13. stol. náležela vesnice Olšany milevskému klášteru, v nejstarší písemné zprávě z let 1306 -1307 se potvrzuje prodej dvou zdejších dvorů s pozemky pražskému měšťanu Rollovi. Jeden z olšanských dvorů je ve 14. stol. uváděn také v darovací listině císaře Karla IV. novoměstskému klášteru sv. Ambrože. Vesnice Olšany byla rozdělena na několik svobodných dvorů s příslušenstvím, jedním z nich byl i dvorec, o kterém se poměrně obšírně zmiňuje Farní olšanský věstník z roku 1930. V rodinných zápiscích vlastníků dvorce se píše, že od nepaměti býval samostatným statkem. Jeho majitelé se často střídali, například v 16. stol. ho v kostkách prohrál Pavel Střelec, další z majitelů Vilém z Hradešína jej v r. 1558 postoupil Starému Městu pražskému. Po bělohorské bitvě v r. 1620 pak zůstal dlouho prázdný, postupně pustly i okolní vinice, na kterých se podepsaly pobyty vojsk, a koncem 17. stol. zanikaly a ustupovaly polím a zahradám. Ještě v polovině 18. stol. se v záznamech o Gütlingově statku uvádí, že vinice na skalnaté a sluncem vyprahlé půdě jsou "vytlučené", stavení opuštěné... Kolem r. 1829 jej však od Kristiana Welsche zakoupil pro svou dceru Amalii Hübschovou její otec - majitel pražského hotelu "U černého koně". Ta se ve dvaceti letech provdala za Emanuela Eckhardta, jenž byl synem hoteliéra "U císaře rakouského" a který zanedbanou usedlost postupně zvelebil. Nechal také postavit nový kříž na "Volšanském vrchu" zvaném též "Na Skále" (dodnes se tu říká Na Křížku či vrch sv. Kříže) na místo starého dřevěného z roku 1822. Nový kříž byl vysvěcen r. 1846, rok před smrtí E. Eckhardta. Z tohoto manželství vzešly děti Amalie, Emanuel, Anna, Karolina, Josef, Karel a Marie. Matka Amalie Eckhardtová, po ovdovění provdaná Kučerová, na statku, kterému se také říkávalo "U Eckhardtů", dále žila.

von Eckhardt

von Gütling (Guetling )

Dobová kresba dvorce se zámečkem a hospodářskými budovami (M. Žerebilov)

Dceru Marii Eckhardtovou (+ 1916) z rodu majitelů si vzal za manželku Arnošt Gütling, původem z Vídně, který se v dvorci usídlil od roku 1882. Žilo se zde stále idylicky, jako na malé vesničce. Málokdo v tyto končiny zabloudil a když přece, nikdy neušel pozornosti. Musel totiž vejít průchodem (z nynější ulice Táboritské do ul. Chelčického), na který bylo z oken obytné budovy dobře vidět. Život plynul klidně, přestože s hospodářstvím i zahradou byla spousta práce.

Zmizelý altánek ve dvorci olšanském. Kreslil arch. J. Koutný

Zámeček - barokní dům byl ještě zrestaurován koncem 60. let. min. stol., kdy jej vlastnila ČSAV

O všedních dnech bylo zvykem, aby do 7. hodiny ranní bylo vše uklizeno, dopoledne bylo věnováno práci v domácnosti, vaření, práci na poli a v zahradě. Teprve odpoledne se mohlo trochu polevit, plést punčochy a háčkovat. Za přepych se pokládalo vyšívání, to bylo dovolenou pouze o nedělním odpoledni. Volné chvíle patřily společenským hrám, pro děti se hrálo divadélko, v zimě při klavíru učily sboristky z divadla tancům, pravidelně se pořádaly domácí zábavy, na nichž vystupovali pozvaní operní zpěváci. Taneční zábava v Bezovce, kterou nechal po r. 1875 přestavět na restauraci s tanečním sálem A. Gütling (zbourána v r. 1936), se nemohla vynechat, i když příchod zablácenou cestou byl nesnadný. Portýr s lucernou musel chodit po prknech hostům naproti. Do Prahy se chodilo jen do Stavovského divadla na Ovocném trhu, paní Marie Gütlingová mívala předplacenou lóži. Jídávalo se tu dobře a vydatně, například po celý týden býval k obědu trojí chod, odpoledne se svačívala káva, večer se ohřálo něco od oběda nebo se poslalo do Prahy k uzenáři. Vařilo se podle Rettigové a německých receptů.

Gütlingově rodině patřila koncem 19.století celá Olšanská obec s širokým okolím, avšak pole i zahrada musely ustupovat překotné výstavbě obytných domů. Pevný regulační plán a určitý směr do tohoto stavebního podnikání vnesl až stavitel a první starosta Karel Hartig kolem r. 1870. Gütlingův dvůr také kvůli nivelizaci nových ulic sestoupil pod okolní úroveň, venkovská idyla definitivně končila a statek postupně pozbýval svého výsostného postavení. Roku 1881 byl Žižkov povýšen na město a již probíhající stavební horečka se zmocnila i veškerého východního pražského venkova.

Drozdové původně pocházejí z Vestfálska, z okolí města Münster. Dosáhli jsme stavu hraběcího, i když ostatní linie zůstaly ve stavu svobodných pánů. První písemná zmínka o naší rodině je z roku 1170 (1100). Původně jsme se psali von Deckenbroeck. Poté jsme začali užívat jména von Drost (Drosst) či von Droste (Drosste), na základě profese či spíše činnosti, kterou jsme měli na starosti. Drost znamená německy fojt. Po přesídlení do Čech před cca 200 lety (na počátku 19.století), zejména z důvodů profesních a politických, jsme si jméno počeštili (zfonetizovali) na Drozd. Od starých časů jsme prospívali a drželi v münsterském biskupství "dědičná sídla". Podle nich jsme se také psali. I přes prapůvodně vestfálský původ, na který jsem samozřejmě hrdý, nejen z úcty k předkům, se cítím být Čechem. Ve 13.století se dva bratři rozešli, náš předek zůstal ve Vestfálsku a jeho bratr odešel do Holandska, kde jeho potomci žijí dodnes a vyrábějí světoznámé kakao Droste. Jelikož jsme byli a částečně ještě doposud jsme rod hojně rozvětvený, uvedu zde některé přídomky: von Drost(-e) zur Fiechte, von Drost(-e) zu Vischering, (Vischering von Nesselrode-Reichenstein), von Drost(-e) zu Senden, von Drost(-e) zu Becke, von Drost(-e) zu Hülshoff (Heilshof), von Drost(-e) zu Dellwig, von Drost(-e) und Kerkering. Linie zu Vischering, zu Senden a zu Hülshoff doposud stále žijí v Münsteru a v jeho okolí. Z naší rodiny pocházel i papežský komoří Monsignore Jan Drozd, který žil na přelomu 19. a 20.století.

Rodiny s námi spřízněné v posledních generacích z otcovy strany: Linie dědečka - von Grimm, von Eckhardt, Svoboda či von Gütling a linie babičky - Vedral, Novotný, Bílý či Zápotocký. Z matčiny strany: Linie dědečka - Rak, Malý, Nepevný, Němec, Folke či Ende a linie babičky - Štěpánek, Tichý, Zeman, Komárek, Kabeš, Zima, Kolář či Šenolt.

Ilustrace jsou z archivů Ing. Arnošta Drozda, Evy Horníčkové a Mgr.Heleny Vavruškové.

Osobní stránky Arnošta Drozda věnované rodu Drozdů (von Drost), šlechtictví, heraldice a genealogii: www.drozd.info - kontakt: arnost@drozd.info

Poznámka redakce. K demolici Gütlingova jednopatrového obytného domu čp 4, jediného barokního domu na Žižkově (dnes prostor Olšanského náměstí) došlo v roce 1985. Byl posledním zbytkem tzv. Olšanského dvora. Nejstaršími žižkovskými stavbami jsou nyní dva domy Na Krenovce, Hrabovka a letohrádek Miranka, všechny z 30. let 19. století. Předem děkujeme všem čtenářům za nám jakékoliv dosud neznámé informace.